Kokořín

Kokořín se nachází 15 km severně od Mělníka. Je rájem všech romantických duší. Najdete tu spousty roklin, kam se můžete podívat. Mnoho pískovcových útvarů s prapodivnými tvary. Nachází se zde roubené chalupy, statky a mlýny. Překrásné pohádkové rybníčky a tůně.
Kokořín si vystavěl v první polovině 14. století rod Berků z Dubé, který tehdy ovládal velkou část severních Čech. Byli na straně krále Zikmunda, proto Kokořín v roce 1426 dobili a značně rozbořili husité.
Poté byl opraven, ale neustále střídal majitele, kteří neměli moc zájem o údržbu hradu. Počátkem 16 století přestal být trvale obýván a pustl. Usadili se zde loupežníci, kteří škodili širokému okolí. Jakmile se lidem a vojákům podařilo je vypudit, hrad se opět dočkal obnovy a stal se znovu panským sídlem. Přečkal i třicetiletou válku.
V 19 století okouzlily jeho zdi mnohé umělce malíře a básníky. Třeba Karla Hynka Máchu, který do jejich blízkosti umístil děj románu Cikáni.
V roce 1894 koupil Kokořín podnikatel Václav Špaček a dal jej zrestaurovat a dostavět do podoby romantického středověkého sídla.
Dominantou hradu je 38 metrová válcová věž.

Kokořínská pověst:

Kokořín má strašidel celý zástup. Nejnovějším duchem je mladá dívka, která svůj nástup na Kokořín doprovodila lomozem a úpěním v okolních skalách.
Nejčastěji bývá spatřena jak stojí poblíž paláce a snaží se ze zdi setřít velkou krvavou skvrnu a ve druhé ruce drží uříznutou hlavu divoce vyhlížejícího muže.
Za života byla dcerou mlynáře z Kokořínského dolu.
V dobách kdy se opuštěného hradu zmocnili divocí a pomstychtivý loupežníci a přepadli i mlýn se začala tvarovat budoucnost.
Zabili majitele mlýnu a dceru s matkou odvlekli do svého sídla. Dívku, kterou se loupežníci snažili zneužít se podařilo uprchnout. Její matka za to zaplatila životem. Dcera se dostala do Mělníka, kde vyhledala pomoc.
Silný oddíl vojáku sídlo loupežníku obklíčil, jeho obyvatele pobil nebo pochytal.
Dívka se sama postavila samotnému vůdci loupežníků a uřízla mu hlavu. Jako prokletí se musí zjevovat u zdi Kokořína a umývat krev ze zdí už staletí smytou.

V Kokořínském dole se za tmavých nocí při bouřce projíždí černý rytíř s kuší v ruce, za doprovodu svých loveckých psů, ohnivými jazyky. Když objede skály v okolí, náhle zmizí v bráně hradu.
Ze sklepa pod věží se v noci ozývá nářek a sténání muže ze vsi Boryně, který se tu kdysi zastřelil.