Noutonický hřbitov

Je bezesporu jedno z míst u nás, které je opředeno spoustou pověstí a osobních zážitků návštěvníků tohoto místa. Některé pověsti spojené s tímto místem byly vyvráceny důkazními materiály, jiné se zakládají na podložených historických faktech.

Na tomto hřbitově jsme byli už mnohokrát a pokaždé nás něčím překvapil. V jedné krásné červnové sobotě jsme vyrazili s přáteli Irenou a Pavlem na tento krásný hřbitůvek ležící na okraji vesnice Noutonice směrem na Velké Přílepy. Jelikož se o tyto věci oba (Irena i Pavel) zajímali vždy jen teoreticky, dali jsme si nejprve večeři v restauraci Špejchar ve Velkých Přílepech. Na večeři jsme probrali podrobnosti o noutonickém hřbitově a to jak se chovat v různých situacích.

V jedné krásné červnové sobotě s našimi kamarády Irenou a Pavlem vyrazili na toto kouzelné a krásné místo, na které jezdíme již mnoho let.
Z důvodu ,že zde dnes byli dva Pavlové se o nich budeme vyjadřovat jako Pavel1 (zakladatel webu) a Pavel2 (Ireny Pavel).

Jakmile jsme dorazili před hřbitov, tak nám připadalo jako by na nás hřbitov už čekal. Atmosféra se začala měnit – bylo cítit, že se prostor naplnil něčím skoro hmatatelným. Energie proudila směrem k nám a z ovzduší bylo cítit napětí s malou dávkou agrese.

Irena a Pavel2 si na sebe vzali mikiny, aniž by jako laici na první své obchůzce vůbec něco tušili. Řekla jsem jim, že už jsou kolem nás a byla jsem celkem překvapená, jak to ustáli.

Noutonický hřbitov je znám tím, že čím vícekrát po sobě jdete dovnitř a ven… třeba na cigaretu…., tím je další návštěva zajímavější a entity se více projevují. Aby také ne, když se snaží nakrmit jakoukoli energií, kterou u sebe máte. Irena měla na začátku plnou baterku na mobilu a na konci? To Vám prozradí sama.
První obchůzku hřbitovem šel Pavel s Pavlem.

Jejich vlastní slova:

Náš první duchařský zážitek.  Pavel a Irča.

V Noutonicích je hřbitov, který je krásným a za bílého dne poklidným místem, kde odpočívá spousta mrtvých a dokonce i slavných.  Lenku a Pavla napadlo nás vzít právě na toto místo, pokud chceme opravdu zažít něco zvláštního a ujistit se, že duchové jsou.   Na hřbitov jsme dorazili kolem 22 hodiny. Já osobně jsem cítila už po vystoupení z auta chlad a podivný pocit. Musela jsem si obléknout mikinu, ač venku bylo krásné teplo. Ještě před vstupem, jsme dostali důležité informace a pokyny, jak s nimi mluvit, na co se ptát, a naopak co raději neříkat, abychom si je neodvedli sebou ven a nebo je neurazili. Poté vyrazil Pavel s Pavlem jako první.

Pavel: Už při vstoupení na hřbitov, bylo zvláštní, jak velmi znatelně začala kolísat okolní teplota. Při měření teploty speciálním teploměrem v určitých místech, byly rozdíly teplot velmi znatelné a to i několik stupňů. Na jednom místě dokonce klesla teplota z 23 stupňů během několika vteřin na 12 stupňů Celsia. Je zde také místo, kde mě začali zničeho nic brnět obě ruce od ramen až po konečky prstů. O dva metry dál to přešlo. Zvláštní bylo i to, že když přišel slabý vánek na záda, mrazilo mě na hrudi. (ten večer bylo bezvětří)V jednom okamžiku jsem zde cítil veliký tlak, který jako by mě táhl k zemi a cítil jsem během chvíle velikou únavu. Pak mě Pavel upozornil, že je v zemi na tomto místě ukrytý jakýsi kámen nad kterým se tento pocit umocňuje. Myslím si, že by pod tím kamenem mohl být pohřben někdo, koho dříve chtěli lidé nechat hluboko v zemi, aby se už na svět nikdy nedostal, ale to mě jen napadlo, když to má takový vliv na živého člověka. A nebyl jsem sám, kdo cítil tento tlak. Při nahrávání zvuku z diktafonu, se nám na tomto místě ozval nějaký ženský hlas. Bylo to v blízkosti hrobu paní hraběnky, která je zde pohřbena. Když jsme pak šli všichni najednou na hřbitov a Lenka chtěla svolat do kruhu všechny duchy, kteří chtějí nějak pomoci, byl tam mezi nimi nějaký, který zřejmě nechtěl, aby jsme komukoliv z nich pomáhali. Ve chvíli, kdy se Lenka podruhé ptala, pocítil jsem velikou bodavou bolest v zádech v oblasti kříže, která se během krátké chvíle rapidně víc a víc zvětšovala. Během minuty jsem nemohl stát rovně ale jen v předklonu. Museli jsme odtamtud odejít. (říká se, že duchové vědí o vašich slabých místech a na ty se zaměří, když vás chtějí potrápit) Na parkovišti u auta pak Pavel ze mě tu bolest dostal. Nikdy bych nevěřil, že je tohle možné, pokud bych to nezažil. Domů už jsme dojeli v pořádku a bolest nikde.

Irča: Při prvním vstupu na hřbitov, jsem byla tak trochu nervozní. Necítila jsem strach, ale spíše zvědavost co se bude dít. Pomalu jsme procházeli uličkou až jsme došli k hrobu pana Hapky. Teplota tam byla nižší a brněli mě konečky prstů. Stále jsem pociťovala chlad a měla jsem pocit, jakoby za mnou někdo šel. Lenka nahrávala na diktafon a fotila okolní náhrobky.A když jsme se pak s Lenkou vrátili k autu, náhle mě začala mrznout levá strana ruky. Lenka se dívala a uviděla jakoby vedle mne stál muž kolem 30 let. Při druhém a třetím vstupu jsem už cítila fyzickou únavu a můj mobil, který byl nabytý na 100% se mi vybyl na 10% a to jsem ho měla celou dobu schovaný v kapse. U hrobu paní hraběnky jsme také zaznamenali bílou mlhovinu, která se přibližovala směrem k nám. U auta musel Pavel ze mě sundat onoho muže, který zřejmě chtěl odjet s námi a Lenku očistit od něčeho tmavého, co měla (po shlédnutí na fotkách) po celé hlavě a obličeji.   Pokud bych to měla shrnout, tak za mě tento hřbitov zajímavý je. Na 100% můžu říci, v noci se tam určitě odehrávají nadpřirozené věci. (což místní popírají,ale po setmění tam nikdo z nich ani nevkročí……proč asi?)A i když jsem přímo žádného ducha neviděla, tak důkazy které jsme nasbírali mě stačí k tomu, abych uvěřila. Těšíme se na další akci a setkání s Lenkou a Pavlem, protože víme, že jsou to lidičky, kteří o tom už vědí spoustu věcí a píšou své zážitky opravdu tak, jaké jsou a jak se stali. Sami jsme se o tom přesvědčili.
Děkujeme moc. 

Zdravíme
Irča a Pavel

Místní obyvatelé nemají moc v lásce vyšetřovatele paranormálních jevů, protože podle nich přitahují nežádoucí pozornost k místnímu hřbitovu. Na druhou stranu, pokud by s místním hřbitovem bylo vše v pořádku, tak by se o něm skoro vůbec nevědělo. Na následujících fotografiích a záznamech si můžete ostatně udělat názor sami.