Poltergeist z Rosenheimu
Tento příběh se odehrál v Německém Rosenheimu roku 1967. Místní advokátní kancelář s váženým panem advokátem se nejdříve bránila cokoliv si připustit, protože by to mohlo poškodit velice dobrou pověst, ale postupem času se už nic tutlat nedalo, navíc se lidé začali bát chodit do práce, protože nikdo nevěděl co se vlastně děje.
Vše začalo zcela nečekaně. Telefony začaly zvonit a když se zvedlo sluchátko, nikdo na druhém konci nebyl. Dalo by se říct, že šlo o nějakou klukovinu, ale dělo se to stále. A tak pan advokát kontaktoval telefonní společnost, aby mu pomohla tento problém vyřešit. Ústředna k němu poslala několik montérů, kteří údajně problém vyřešili. Vrátili se tedy opět do kanceláře a i když hledali závadu, nic nenašli. Advokát požádal o pomoc i telefonní ústřednu, která k němu poslala specialisty. Vše bylo marné a závada se nenašla.
Zjistilo se, že jsou čísla vytáčena z telefonů zaměstnanců, tedy z pevných linek z kanceláří advokátní společnosti. Zaměstnanci se ale zapřísahali, že nevolali. Vše se zhoršovalo. poštovní úřad nechal nainstalovat měřič, který ukázal neuvěřitelnou rychlost při vytáčení některých čísel. Třeba v jeden den se zaznamenalo , že číslo 0119 bylo voláno během čtvrt hodiny šestačtyřicetkrát. K telefonům, ale po dobu testů nesměl žádný zaměstnanec…..co se tedy dělo?
Problém nezůstal jen u telefonů, časem vybuchovaly i žárovky nebo jen blikaly, nebo zářivky z ničeho nic vypadly a rozbily se, u kopírek vytékala vývojka,
kancelářské potřeby se někdy zčistajasna vrhnou proti zdi. To se dělo třeba i se zásuvkami u stolků….prostě se vysunuly a spadly na zem. Obrazy, diplomy na stěně, jednoduše popadaly naráz na zem, nebo prý jen tak rotovaly ve vzduchu.
Technici ani fyzici také nepřišli na důvod toho všeho. Jako poslední byl do kanceláře přizván dr. Hans Bender…který byl jedním z nejuznávanějších parapsychologů z oboru psychiky.
Bender si přizval pár přátel z oboru a na problém přišli téměř okamžitě. V kanceláři řádil poltergeist. Dále si všimli, že vše začne vrcholit vždycky, když do kanceláře přijde úřednice z advokátní kanceláře- jednadvacetiletá Annemarie Schneiderová.
Ta v té době sama vychovávala malou dcerku a měla za s sebou neúspěšný osobní život. Stačilo, aby vstoupila do kanceláře a začaly se houpat lustry, zhasínat žárovky aj. Pokud sem nepřijel Bender, tak si toho kupodivu nikdo z jiných lidí nepovšiml.
Účty za telefony, opravované nebo koupené nové spotřebiče, to vše stálo Sigmunda Adama majitele advokátní kanceláře nemalé peníze. Rozhodne se mladou Annemarii vyhodit z práce. Od té doby se vše vrátilo do starých kolejí. Jak dopadla ale Annemarie se neví, ani zda-li se vše uklidnilo i u ní.