Prokleté předměty

Po celá staletí se objevují na celé naší planetě různé předměty, které jsou prokleté.
Stačí je mít doma, nebo se některých jen dotknout a o malér máte postaráno.
Když se lidem dlouhodobě nedaří, ihned si začnou myslet, že jsou někým prokletý, ale ono může jít i o karmu, nebo nedořešené věci z minulých životů.
Jedno pravidlo, jak poznat, že jste proklety je: víte o ní…a dokonce víte i kdo kletbu proti Vám vyslal.
Kletbu k sobě totiž musíte pustit, aby jste byli prokletí, takže víte o člověku, který ji vyřkne.
Kletba byla přijata v čase, kdy byla řečena, takže vyvolané emoce jsou vstupní branou pro kletbu. Pokud pocítíte strach a přemýšlíte o tom, tak kletbu vyživujete a ona vzrůstá na intenzitě.
Další je „rodová kletba“ o které se opět ví. Ta je navíc hodně posílena předky, který o ní ví a zbavit se takto silné kletby je opravdu těžké a není odstraněna ihned.

Stává se kletba časem žijící bytostí? Dá se říci, že ano. Už dříve jsme si psali, že síla myšlenky je opravdu mocná a pokud je neustále posilována, tak se může zhmotnit a tudíž vyplnit. Časem se z ní stane samostatně myslící astrální bytost. Je schopna samostatné a nezávislé existence? Ne tato astrální bytost potřebuje k „životu Vaší energii, na které je závislá. Kletba, která je dlouhodobě posílena natolik, že se z ní stala žijící astrální bytost, má silný pud sebezáchovy. Uvědomuje si, že pokud nebude mít této energie přísun , tak zmizí. Proto bude dělat vše, aby myšlenky na ní zůstávaly živé.
Podobně je tomu i s prokletými předměty či místy.

Mezi nejznámější předměty patří:

Panenka Annabelle:
V roce 1970 jí dostane studentka zdravotnické koly Donna od své maminky. Hadrovou panenku, která nevypadá vůbec hrůzostrašně si vezme s sebou na kolej, kde pokoj sdílí s kamarádkou Angie. Panenka začne měnit místa, jakoby se sama přesouvala, dívky i s přítelem mají noční můry, kdy se je ve snu Annabelle snaží uškrtit. Jednoho dne jí najdou s rukama do červena zbarvenými, jakoby je měla od krve. Přivolaný senzibil jim řekne, že panenku obývá duch zavražděné holčičky Annabelle Higgins, která zemřela na půdě , na které dnes stojí škola. Řekne studentkám, že panenka není zlá, jen touží po společnosti. Takže se studentky rozhodnou, že si jí nechají. V tu chvilku se ale Annabell začne chovat opravdu strašidelně. Děvčata ji vlastně nevědomky povolily se tak chovat, tím, že se rozhodly si jí ponechat. Přibývá útoků a strašení na studentky. Ty se rozhodnou na pomoc přivolat experty manžele Warrenovi. Ti poznají, že Annabelle používá k odlákání pozornosti zlý duch, který hledá lidského hostitele. Panenku si berou a převážejí k sobě domů, kde mají vytvořené tzv. muzeum pro takovéto předměty. Při přepravě se málem několikrát vybourají.

Prokletí modrého diamantu Naděje:
Tento šperk časem zabije každého, kdo ho nosí, nebo mu patří. Jsou o něm známé dvě legendy, která je pravá se již neví. Ani zda byl šperk poctivě koupen, nebo ukraden.
Jedna z legend praví , že Tavernier kámen odkoupil hned jak se vytěžil v dolu Kollur v indickém království Golkonda. Později ho prodal samotnému Ludvíkovi XIV. Ludvík zemře na nemoc zvanou gangréna. Ani jeho potomci to nemají jednoduché a málokterý se dožije dospělosti. Diamant časem zabije mnoho lidí, kteří si ho mohou dovolit koupit a vlastní ho. Kletbu může údajně přerušit nezištné darování. Drahokam byl v roce 1958 předám americkému Smithsonovu institutu a je prozatím klid.

Dále zde máme dva známé obrazy“plačícího chlapce a obraz malovaný krví“:
Plačící chlapec: jeho majitelé doma prodělali divné úrazy těla, slyšeli často plakat dítě, vše nakonec skončilo vyhořením domu a to u většiny majitelů. Obrazu se nic nestalo, vždy byl něčím chráněn. Zjistilo se, že malba je pokrytá nehořlavou vrstvou.
V dnešní době se obraz prodává v kopiích. Nevím, kdo by takový obraz doma chtěl, nepůsobí vůbec optimisticky.
Obraz malovaný krví:Babička Seana Robinsona měla tuto olejovou malbu 25 let na půdě. Za ten čas se u ní doma hojně projevovaly paranormální jevy. Viděla černé postavy, slýchávala pláč i různé zvuky. Malíř do oleje údajně přidal svou krev. Později spáchal sebevraždu. O tom, že je obraz prokletý se přesvědčil později i Sean, který obraz po své babičce zdědit. Nedal si ho do bytu, ale nechal ho zabalený ve sklepě.
Od té doby, co se stala malba součástí jejich domova, se u nich také začaly dít paranormální jevy. Naprosto stejné jako dříve u jeho babičky.

Židle Thomase Busbyho:
V místním muzeu anglického městečka Thrisk naleznete prokletou židli Tomase Busbylo. Je přidělaná ke zdi u stropu, aby si na ní už nikdy nikdo nemohl sednout.
Jak to všechno vzniklo? Daniel Awety chtěl být bohatý a úspěšný. Jako mladý muž, začal tedy tisknout peníze. Nejdříve po troškách, ale později ve velkém.
Později se oženil a měl dceru Alžbětu. Ta si v dospělosti vzala za manžela Busbyho, místního opilce a výtržníka, který neměl daleko k ráně. Awety si myslel, že pokud ho vezme k sobě, odhalí mu své tajemství úspěchu, mohl by se mladík srovnat a žít konečně s jeho dcerou v klidu a míru.
Bohužel se jedné noci roku 1702 oba muži dostali do sporu. Důvod hádky nebyl znám, ale jedno je jasné…..Busby té noci svého tchána ubil kladivem.
Podle pověsti údajně Busby těsně před popravou pronesl tato slova. „ten kdo se v hospodě posadí na mou židli, tak zemře!“. Ze začátku tomu nikdo nevěřil, ale časem se začali lidé opravdu bát, protože se kletba začala vyplňovat.
Poslední obětí židle byl projíždějící motorista v roce 1978. Krátce po odjezdu sjel do příkopu a na místě byl mrtev. Od té doby je židle v muzeu a připevněná hodně vysoko, aby si už nemohla vzít další lidský život.

Prokletá váza Basano:
O původu této vázy se moc neví, ale měla přinést štěstí mladé nevěstě, která ji dostala jako svatebním darem. Nevěsta ale umírá ještě o svatební noci svírajíc v rukou tuto stříbrnou vázu. Její manžel ji slyšel pronést nesmyslné slova…..jako, že se vrátí aby se pomstila.
Několik členů z její rodiny se stali majitelé vázy i když byli varováni. Všichni zemřeli v okamžiku, kdy jim váza patřila. Váza se poté dala do krabice a spousty let si na ní nikdo nevzpomněl. Roku 1887 se opět vynořila na povrch. Rodina, která ji našla, otevřela krabici. V ní byl složen kus papírku se vzkazem“ dejte si pozor, tato váza nosí smrt“. Nálezci se jen zasmějí a utíkají s vázou na burzu, kde jí hodlají zpeněžit. Vázu kupuje místní lékárník, který za necelé tři měsíce umírá ve věku 37 let, přestože byl naprosto zdraví. Váza byla prodána ještě několikrát a všichni její majitelé umírají. Říká se, že váza byla uložena do olověné bedny a zakopána na jednom hřbitově. Prý už se nikdy nenajde…kdo ví?!

Zak Bagans otevřel muzeum v Las Vegas, kde tyto prokleté předměty shromažďuje.